Základy kompozice

Ve fotografii, stejně jako v klasickém malířství, existují určitá pravidla pro kompozici objektů v obraze. Tato pravidla samozřejmě nejsou nějakým dogmatem, kterého by se měl každý fotograf držet jako klíště. Jejich znalost ale dobře poslouží jako základ pro fotografickou tvorbu a existují i situace, kdy je jejich porušení vysloveně nevhodné. V krátkém přehledu tedy uvádíme tři nejčastější a nejpoužívanější z nich.

Pravidlo zlatého řezu

Popis

Pravidlo zlatého řezu je jedním z nejznámějších a také nejpoužívanějších pravidel pro kompozici záběru. Toto pravidlo nám říká, že pokud rozdělíme obraz svisle i vodorovně na třetiny, dostaneme celkem 4 průsečíky. A každý z těchto průsečíků je oním "zlatým řezem" na který bychom se měli snažit umístít hlavní objekt fotografované scény. Díky rozdělení plochy na třetiny se tomu pravidlu také někdý říká Pravidlo třetin.

Pravidlo v zásadě vychází z obecných zjištění, která byla podpořena i četnými vědeckými studiemi, že lidské oko nejvíce přitahují objekty umístené právě v průsečících pomyslných třetin obrazu. Objekt umístění na zlatém řezu prostě přirozeně přitahuje zrak a vyvolá další pozorování okolní scény. Jako "nejzlatější" ze zlatých řezů je považován pravý dolní průsečík. Kompozice ovšem bude vypadat velmi příjemně s využitím jakéhokoliv bodu.

Použití

Použití pravidla zlatého řezu je nesmírně univerzální a pokud jej člověk dodržuje tak v podstatě nemůže nic zkazit. Při práci s kompozicí je důležité si uvědomit, že některé scény (a týká se to zejména krajiny a zátiší) mají více než jeden hlavní objekt. Optimální je poté komponovat všechny hlavní objekty na zlatý řez (pokud to je možné pochopitelně). Uvědomit si také musíme, že mezi hlavní prvky scény patří i linie. Zejména v krajině je to časté a takovou linií je bývá hlavně obzor (vodorovně) nebo výrazný strom (svisle). Při kompozici je tedy dobré umístit jak vodorovné tak i svislé linie blízko třetin. Jedná se poté o klasickou, tzv. třetinovou kompozici.

Ukázka klasické třetinové kompozice

Alternativou je potom kompozice pětinová. Ta se používá hlavně ve vodorovném směru, kdy obraz rozdělíme jak jinak než na pětiny. Tohoto pravidla využijeme opět hlavně v krajině a to pokud je nezajímavá obloha (linie horizontu je potom na horní pětinové linii) nebo je naopak nezajímavé popředí a chceme oblohu nechat vyniknout (pak je horizont na dolní pětinové linii).

Typické použití pětinové kompozice

Úhlopříčná kompozice

Popis

Úhlopříčná kompozice patří k velmi zajímavým a v mnoha případech kreativním způsobům sklady fotografického obrazu. Základem je využítí libovolné výrazné linie (nebo třeba i skupiny předmětů), která je na fotografii umístěna úhlopříčně, tedy vybíhá (přibližně) od jednoho rohu fotografie k protilehlému.

Použití

Využítí kompozice na úhlopříčku je velmi široké a v podstatě neexistuje námět, kde by jí nešlo využít. Časté je její zobrazení v přírodě a krajině, kdy např. cesta nebo padlý strom jsou ve fotografii umístěny právě uhlopříčně. Nejširšího využítí se pravděpodobně najde v oblasti architektury, zejména moderní, dále pro fotografie zátiší, detailů a určitě i v oblasti makrofotografie. Samostatnou kapitolou je pak fotografování lidí a to jak potrétní a modní fotografie (zejména v té je použití tzv. dynamického náklonu poměrně časté), tak i pro fotografii reportážní.

Úhlopříná kompozice v přírodě

Středová kompozice

Popis

Středová kompozice je ve své podstatě velmi jednoduchá. Hlavní objekt je komponován na střed obrazové plochy fotografie. Velkou výhodou této kompozice je snažší práce při ostření, jelikož můžeme využít hlavní ostřící bod.

Použití

Středová kompozice se používá zejména ve dvou případech. Tím prvním je, pokud hlavní fotografovaný objekt vyplňuje celou nebo téměr celou obrazovou plochu - v takovém případě se totiž lidské oko zaměří na jednotlivé detaily, které už by ovšem měli být komponovány spíše na zlatý střed. Typickým případem může být například lidský obličej. Pokud vyplňuje postatnou část obrazové plochy pak může být komponován na střed - oči jakožto hlavní bod přitahující pozornost by ovšem měly být mimo střed. Druhým případem kdy použít středovou kompozici je pokud chceme vyfotografovat nějakou symetrii, rytmus či jinak se opakující téma. Často se takový námět objevuje v architektuře, můžeme ho nalézt i v nejrůznějších zátiších, v krajině, ale někdy i při fotografování lidí.

Ukázka využití středové kompozice v přírodě

Závěrem je nutné dodat, že se středovou kompozici by se mělo pracovat velmi opatrně, jelikož pro většinou námětů je zcela nevhodná. Zvláště pak pro fotografování lidí, zejména celých postav. Před zmáčknutím spouště lze tedy rozhodně doporučit dávat si na středovou kompozici pozor.